Výhledy, které vás chytnou a nepustí

Můžeme vnímat silnou energii přírody

To, co každý z nás hledá, ale nedohlédneme na to, se skrývá za dalekým obzorem. (Film: Poslední z Psích bojovníků)

Kopec a modrá vysoká obloha. Je tak vysoko, tak daleko. Tak láká, tak přitahuje. Co je asi za tím kopcem, jaké výhledy se tam otevírají? Jesenické výhledy.

Jaké jsou výhledy

Výhled v horách není jen tak obyčejný pohled, jako když se třeba rychle kouknete z okna. Není to něco, na co vzápětí hned zapomenete. Výhledy jsou obyčejně pohledy dolů z nějakého vyvýšeného místa do daleké krajiny, ať už do údolí nebo do dalekých rovin pod horami. 

Kromě toho jsou ale výhledy, o kterých se nedá říct, že by to byly výhledy do daleké krajiny. Mohou to být horizontální pohledy na sousední stráň, na nejbližší kopec, na nějakou blízkou vyhlídku. A kupodivu jsou to také pohledy vzhůru. Asi ve smyslu “Jak daleko je ještě na vrchol” nebo “Jak vypadá pohled zdola na tuhle skálu”. 

Na hřebenech hor je to ještě jiné. Tam jsou to vlastně všechny pohledy dohromady. Díváte se vzrůru na nejbližší vrchol, v tomto případě spíš vyvýšeninu. Díváte se horizontálně na plochý hřeben (v Jeseníkách jsou ploché hřebeny) táhnoucí se do dálky. Díváte se na vzdálené okolní vrcholy a také dolů do údolí pod hřebenem.

Ilustrují to obrázky z jednoho zimního výstupu na hřebeny:

Co to je vlastně výhled? 

Výhledy jsou neuvěřitelně magickou esencí mnoha různých věcí a pocitů. 

Možná si to ani neuvědomujeme, ale pocity na vrcholu kopce jsou z velké části směsí smyslových vnímání:

  • Výhledy jsou kombinací viditelných věcí – něčeho vzdáleného a čistého, jako je ztrácející se daleký obzor, vysoké nebe, slunce, měsíc a hvězdy. Také něčeho tajemného, jako jsou letící mraky, vítr, bouře v dáli, mlha, padající sníh a déšť. Něčeho blízkého jako je kámen, tráva nebo stromy. 
  • Výledy jsou také kombinací věcí, které můžeme slyšet. Šumění větru ve větvích, řev vichřice na vrcholu, padající kámen, praskání ve křoví, bublající vodu pramínku nebo hukot vodopádu, hlasy ptáků, ale také úplné, definitivní a naprosté ticho.

Stále to ještě není všechno…

  • Když zapojíme další smysly, můžeme pod rukou cítit povrch skály, které se dotýkáme, měkkost země, na které stojíme, drsnost kmenu, o který se opíráme. Na to, co máme kolem sebe v tu chvíli výhledu zapomínáme, ale i tak to na nás působí a my to podvědomě dokážeme zpracovat.

A pak jsou věci, které i když je nevidíme, ale můžeme je cítit:

  • Když otevřeme ústa, cítíme, jakou příchuť má okolní vzduch nebo jak voní okolní jehličí, tráva, země, listí, … prostě jakou vůni má tohle místo. Je to často právě vůně, kterou někde ucítíme, a která v nás vyvolá vzpomínku na tenhle výhled.
  • Můžeme také cítit ducha místa, který nám beze slov vypráví jeho dlouhý příběh. A my, najednou jsme jeho součástí. A to v nás zůstává.

Průhledy do krajiny

Specifickou oblastí výhledů jsou pro mě průhledy do krajiny, což je můj oblíbený způsob pohlížení na krajinu.

Jde o pohledy většinou něčím dalším orámované, něčím, co si můžete představit asi jako úplný nebo částečný rám okna. Průhledy však také mohou být směřovány pohledem přes větve stromů, trávu, mlhu, cokoliv, co pohled umožňuje. Nemusí jít tedy vždycky o daleké pohledy do krajiny.

Tyto zvláštní pohledy “z okna” získávají orámováním větší hloubku a formu. Jsou opravdu obohacující a inspirativní a jsou něčím, čemu se na svých cestách Jeseníky hodně věnuji.

Průhledy do jiných světů

A ještě zajímavější, než průhledy do krajiny, jsou průhledy do jiných světů. Ty jsem objevila teprve před pár lety. Jsou vzácné a člověk se musí umět správně dívat, aby je vůbec objevil. Jsou totiž často ukryty v nějaké změti něčeho, co obyčejně nikoho vůbec nezaujme nebo si toho vůbec nevšimne. Pohledy obyčejně přes tato místa sklouznou, jakoby vůbec neexistovala. Ale ony existují.
 

Obrázky těchto průhledů mají ale takovou zvláštní vlastnost. Rády se ztrácejí. Jakoby tyto světy měly zůstat skryty. Nebo jsou určeny jenom pro ty, kdo je objevili a jímž zůstaly v srdci a vidí je pouze svým vnitřním zrakem. Je to zvláštní, protože si opravdu těchto pár obrázků, co se mi podařilo vyfotit, pamatuji. Náhodně jsem je vyfotila, ještě je donesla domů a prohlédla si je, ale pak už jsem je nenašla.

Napadlo mě vlastně až teď, když o tom píšu, že si tyto světy zřejmě přejí zůstat skryty, že nejsou otevřeny pro každého, že si k nim každý musí najít cestu sám. A já to budu respektovat, alespoň do doby, kdy se mi obrázky přestanou ztrácet.

Výhledy v Jeseníkách

V Jeseníkách je krásných výhledů opravdu hodně. A ve většině z nich funguje všechno, co jsem psala výše. Totiž to, jak na nás výhledy působí. Přesto jsou mezi nimi rozdíly.

Některé výhledy jsou sice krásné a stojí za podívání, ale vnitřně vás nijak neosloví. Jsou ale mezi nimi takové, které vás osloví tak, že jste úplně ztraceni. Navždy jim propadnete. Něco, a nevíte co, vás stále a stále nutí stoupat za nimi tam nahoru, do hor

I tady platí, že si ten svůj výhled, který vás opravdu vnitřně osloví, musíte najít sami. Každý to má jinak. Jak na to najdete tady:

Když se vyškrábu na některý z vrcholů, stojím tam velmi tiše a najednou jsem ztracená v nějakém jiném světě. Je to jako otevřít se slunci, hvězdám a všemu co přichází odjinud, z přirozeného světa, ke kterému jinak už nemá skoro nikdo přístup, protože si sám zavřel dveře. Je to velmi osobní.

Daleký výhled otevře nějakou skulinu, kterou přirozený svět může proudit do našeho nitra. A slunce, vítr, tráva a jehličí jsou najednou tak skutečné, že se nechce odejít. Je to tak silný zážitek, že vás donutí jít na to místo příští rok znovu, protože jste se tam dotkli něčeho posvátného.

Úryvek z mého ebooku: Domorodcem srdcem i životem

Když se dost vynadívám na letní pohledy do údolí, už se těším na ty zimní. Je to zase něco jiného. V zimě je všechno trochu náročnější. Zima bere hodně sil a také chůze ve sněhu je náročnější. To pak stačí vytáhnout běžky a vyrazit do stopy.

Náročnost je ale odměněna tajuplnými pohledy do údolí plných mlh, na bělost jindy tmavých smrkových lesů, ale také na kontrast modrého nebe a sněhu, nebo krásu inverze.

Léčba výhledy

Výhledy, zvláště ty jesenické výhledy, jsou silou mého životaKdyž je mi fakt hodně zle vím, že musím vylézt na nejbližší kopec a rozhlédnout se po krajině. Nemusí to být přímo z hřebenů, stačí opravdu jakýkoliv krásný výhled do dáli. Nejlepší je, že účinky této “léčby výhledy” přetrvávají poměrně dlouhou dobu, a stačí si na ně v případě potřeby vzpomenout

Také když nad něčím přemýšlím, když potřebuji rozhodnout nějaký zapeklitý problém, vylezu na kopec a koukám do daleka. Myšlenky se tak nějak srovnají a řešení vystoupí z původní změti nápadů úplně samo.

No, a pak nesmím zapomenout na estetickou stránku výhledů, protože ta je neopomenutelná. Krása kopců, zalesněných údolí, dalekých rovin, stromů, květin, barev, nebe a mraků je prostě bezbřehá. Přidejte k tomu ticho a klid a nebude se vám chtít vůbec odejítZ každé mé cesty si v duši a vnitřním zraku přináším alespoň jeden výhled. A pokud si nezapamatuji cestu, pak výhled určitě ano..

S láskou Ivana, jesenický domorodec

PODĚLTE SE O ČLÁNEK S PŘÁTELI NA FACEBOOKU, TŘEBA BUDOU RÁDI

Objevte 5 tajemství Jeseníků, která ještě neznáte

Radost a štestí přichází, když člověk překročí své hranice a má odvahu vydat se objevovat nové cesty.

Inspirujte se mou cestou a vydejte se zkoumat jesenická tajemství.

K dávkám inspirace dostanete i e-book jako dárek.

Facebook Comments

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.