Jeden kopec a přirozený způsob poznávání světa

Jesenický domorodec

Jak dobře znám, když jsme zavaleni povinnostmi tak, že už nemáme sílu na nic jiného. Sedíme doma a poznávání světa je nám vzdálené, asi jako vesmír.

A přece jsme poutníci vesmírem a naší lodí je samotná Země. Kolik těch vesmírů ale je, třeba jenom tady na Zemi? Miliony malých světů, miliony obyčejných životů, miliony příběhů, které stojí za vyprávění. Nebojte se vyprávět i o tom svém světě, každý z vás může být (a je) v tom svém světě domorodcem.

Podzimní rovnodennost je za námi a běh Země jde dál svou cestou. Některé věci zůstávají stále stejné. Jako poznávání světa. Jak můžete poznávat svět? Tím, že obnovíte své napojení na přirozené rytmy přírody. Jednou z tradičních technik, jak toho dosáhnout, je kromě práce na poli či zahradě, obyčejná chůze.

Chůze jako probuzení

Pomalá chůze krajinou v nás něco probouzí. Něco z daleké minulosti, kdy jsme ještě dokázali vnímat přirozené cykly přírody. Někdy, když jsme celý týden v práci, si až o víkendu všimneme, jak se všechno venku mění. Zbarví se listí a najednou je na zemi. Tak rychle, že si ani nestačíme všimnou, kdy se to stalo. Obnovme tuto obyčejnost, která se může proměnit v neobyčejnost. Jak je krásné vyběhnout ven a jít na nejbližší kopec.

Zapomínáme chodit, do školy, do práce, jenom tak za humna. Vůbec se ale tomu nedivím. Jako bych to neznala. Každodenní rutina, práce, domácnost, hromada povinností. Obava z reakcí okolí, lenost, únava. Ale to všechno zmizí. Stačí docela málo, jenom se doopravdy rozhodnout. Pak už jde všechno samo, protože pokud opravdu chceme, pak jde všechno.

I zorganizovat život tak, aby zbyl čas na něco krásného a prospěšného nejen pro nás, ale i rodinu a všechny okolo. Protože když jsme v pořádku my, pak ti okolo nás také.

Pojďme spolu na jeden kopec

Je jedno na který. Třeba ten nejbližší, který máte za rohem. Jak dlouho už jste na něm nebyli? A byli jste na něm někdy vůbec? Znám spousty lidí, kteří na tom svém nejbližším kopci nikdy nebyli. Opravdu.

  • Probuďte se někdy brzy ráno.
  • Dejte si v klidu snídani.
  • Do batohu si dejte nějakou svačinu, pití, oblečení, foťák nebo mobil, …
  • Vezměte s sebou třeba parťáky, rodinu, děti nebo jděte sami.
  • A hurá na nejbližší kopec!

Hurá na kopec

Dnes napadl první sníh. Miluji první sníh. Trčí z něj ještě zlatá podzimní tráva i červeně zbarvené borůvčí. V běli sněhu kontrastně září barevné listy stromů. Sněhu je tam nahoře tak po kotníky, ale vzduch už je chladný. Není to ještě chlad zimy, jen její předzvěsti. Je to jenom takové upozornění. Pozor, přicházím.

Beru si jako vy (doufám) ten batoh a mizím ven.

Stoupání je v tom chladu příjemné. Všude ze stromů padají kapky. Natahuji si kapuci. Dole je ještě všechno zelené, zamlžený vlhký les. Jen tam, kde je mezi stromy mezera, dopadl sníh až na zem a teď v zeleném lese vytváří malé bílé ostrůvky. Jenom o kousek výš už je to jinak. Bílá se pomalu rozšiřuje po celém lese. Stromy zatížené tou bílou nadílkou, se klenou nad cestou a vytvářejí barevné tunely.

Vybírám si cestu tam, kde tuším skály.

Na skalách

Skály tam opravdu jsou a kromě toho se tam otevírají výhledy do údolí. Kvůli nim jsem schopna se škrábat nahoru až skoro do nebe, do toho sedmého, protože dnes jsou výhledy obzvlášť vypečené. Mám pusu od ucha k uchu a fotím, co to dá.

Je to trochu praštěné, ale těším se, až si doma stáhnu fotky do počítače a pořádně si je prohlédnu. Je to fakt ulítlé, když mě to napadá tady nahoře, když můžu na výhledy přímo koukat. Ale doma u prohlížení fotek to všechno zažiju ještě jednou, takže se na to fakt těším.

Jdu dál pokolena v zasněženém borůvčí, odbočuji na chodník k sutím. Dnes těch sutí je povícero s výhledy na všechny strany. Sníh je mokrý. Vylézá sluce 🙂 Snad mě to trochu osuší.

Těšte se jako já na fotky

Venku foťte, zvlášť na nějakém kopci s výhledem. Budete se těšit domů jako já, až si fotky stáhnete do počítače a pořádně si je prohlédnete.

Zážitek z té krásy okolo pak prožijete minimálně dvakrát.

Možná budou chtít fotky trochu poupravit v nějakém programu pro úpravu fotek, ale nepřehánějte to. Stačí jenom trochu přisvětlit nebo přidat kontrast, víc není potřeba.

Přílišné úpravy fotky zničí.

I mistr domorodec se někdy utne

Protože nemám moc času, chci se dostat zkratkou na cestu a vrátit se zpět. Takže to beru rovnou nahoru po kamenech. Pak si v borůvčí zvolím chodník vychozený zvěří, stopy jsou čerstvé. Po chvíli se zdá, že vysoká je přede mnou. No opravdu, slyším v roští praskání větví a dokonce cítím pach zvěře. No nazdar, určitě jsem nechtěla zvěř plašit. Takže z chodníku scházím a snažím se roští obejít, aby měla zvěř klid.

Jenomže jsem se dostala do neprostupného porostu. Je tak hustý, že se jím nedá vůbec projít, obejít se také nedá. No, to se mi tedy moc nepovedlo. Nakonec jsem se asi desetimetrovým úsekem, který zbýval na cestu, prodírala asi půl hodiny.

Několik větví mě pěkně praštilo, zasněžené a pořádně mokré štětiny jehličí mě vzaly rovnou přes obličej a hezky ho umyly. Místy jsem se plazila po čtyřech, jindy jsem zase skákala z větvě na větev jako opice. Vylezla jsem na cestu potlučená, úplně mokrá a úplně vyřízená.

“To máš za to”, říkala jsem si, “že neposloucháš své vlastní rady. Dobře ti tak!”

Jak vidíte, přirozené poznávání světa nám moc hezky funguje. Hned dostanu pořádnou ťafku, abych si té přirozenosti více všímala a nelezla, kam nemám.

Přes kameny, které se ztratily

Ještě se zdržím na kvarcitových kamenech s parádními výhledy. Ztracené kameny znáte jistě všichni. Je to tady kupodivu samý šutr bílé až šedé barvy s porosty zeleného lišejníku. Dnes je vidět hodně daleko. Jemně pocukrované stromy, bílé plošky sněhu na šedivých kamenech, nadýchaná oblaka, kopce až do nekonečna.

Mám pocit závratě, když se tak koukám z hrany skály. Nechce se jít dolů, proč taky, když můžu létat.

Jsem tady a nikdo nikde.

Tímto se inspirujte i neinspirujte

Dvojznačný nadpis a vy už určitě víte, co znamená. Samozřejmě:

  • Inspirujte se k překonání překážek, které vám brání v poznávání světa
  • Inspirujte se k cestě na jeden kopec – skvělý začátek
  • Inspirujte se k focení a těšte se na opakované zážitky při prohlížení fotek – sdílejte  fotky na mé stránce na facebooku
  • Neinspirujte se – vynechejte pro jistotu ty zkratky 🙂

Tak co, zkusíte taky to poznávání světa

S láskou Ivana, jesenický domorodec

P.S. Napište mi, jak se vám na kopcích daří, těším se na vaše zážitky.

LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK?

SDÍLEJTE HO SE SVÝMI PŘÁTELI NA FACEBOOKU 🙂

NEBO SE PODĚLTE O SVÉ ZÁŽITKY NÍŽE V KOMENTÁŘI 🙂

NEBO MI PROSTĚ NAPIŠTE 🙂

Objevte 5 tajemství Jeseníků, která ještě neznáte

Radost a štestí přichází, když člověk překročí své hranice a má odvahu vydat se objevovat nové cesty.

Inspirujte se mou cestou a vydejte se zkoumat jesenická tajemství.

K dávkám inspirace dostanete i e-book jako dárek.

Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

); ga('set', 'forceSSL', true); ga('send', 'pageview');