Od Bílého Tesáka k blogu o Jeseníkách

blog o Jeseníkách

Jak jsem se dostala k tomu, že píšu blog o Jeseníkách? 

Mí rodiče museli mít dost dobrodružnou povahu, i když to tak moc na první pohled nevypadalo, protože jsme se neustále pohybovali někde venku. Lyžovat jsem začala někdy ve 4 letech a v každé životní etapě byla také nějaká ta chata, kam jsme pořád jezdili. Jedna z nich byla i v Jeseníkách. 

Proběhly také nějaké dovolené u moře, které ve mě zůstaly jako něco velmi krásného, ale naším hlavním cílem byly vždy hory. Kopce a kopečky, skály a kameny. Netrvalo to dlouho a nevyhnutelně jsem se potkala také s lany a karabinami, s horolezci a jejich drsnými, ale úchvatnými příběhy.

Rabštejn
Rabštejn

Přesto, že jsem v dětství žila ve městě, byla jsem vždy spojena s přírodou a jejími cykly. A za to vděčím právě mým rodičům a našim výpravám do různých krajů a hor. Mnohé děti takové štěstí nemají. Vidím to kolem sebe neustále. Přitom v každém dítěti je touha po poznání a dobrodružství od narození.

Pokud chcete mít spokojené děti, berte je pravidelně na nejbližší kopec, skálu, na louku, k potoku. Děti to všechno milují. Všechny děti, se kterými jsem se kdy setkala rády lezly po skalkách a kamenech nebo se čabraly u potoka. Mnoho dětí ale nic takového nepoznalo. Pohyb venku je tou nejpřirozenější součástí dětství a pokud se dětem dostane, je to dar na celý život. Není potřeba s nimi chodit někam daleko, ale ukazovat jim krásy, které máte za rohem.

Na každou skalku se dá vylézt
Na každou skalku se dá vylézt

Od mala jsem hodně četla, hlavně zásluhou mojí maminky, která mi nosila z knihovny knížky o přírodě, zvířatech a krajinách. Později přišly na řadu dobrodružné romány. Milovala jsem příběhy traperů a osamělých kovbojů. Přečetla jsem Bílého Tesáka, Lovce kožišin i Hvízdavého Dana. A ještě později jsem četla skutečné zážitky Hillaryho, Jaroše, Rakoncaje a dalších horolezců. Jejich příběhy, někdy i hodně drsné, jsem obdivovala. Jména jako K2, El Kapitan, Čo Oju, ve mně vyvolávala divoké představy a touhy.

Od mala
Od mala

Co nás lidi vlastně láká na podobných příbězích?

Co nás láká na podobných příbězích? Podle mě je to schopnost hrdinů jít za svým snem, rozhodovat se sám za sebe, poradit si v každé situaci, být svůj. Je to síla a nezlomnost jejich charakteru, je to umění žít podle svých představ. Tyto příběhy ale jsou i o přátelství, na němž závisí život, a o překonaném nebezpečí. Jsou o hledání cest, dobývání svých hranic a o bezpečném návratu. Ale jsou také o poznání sebe sama a světa, ve kterém žijeme, jeho minulosti a přítomnosti.

Vzhůru
Vzhůru

Není divu, že nakonec žiji v Jeseníkách. Je to cesta, jak mohu žít podobná dobrodružství každý den. Vydávám se na ně a ani často nevím, kudy půjdu. Ráno sice mám v hlavě nějaký plán, ale často se stane, že mě zláká nějaká odbočka a já se na ni ráda vydám.

Mé dobrodružné výlety na čas skončily

Mé dobrodružné výlety ale na čas skončily, když přišel všední život. Děti, práce, povinnosti. Znáte to. Není čas, není chuť, není ani síla a motivace. Všechno se šmodrchá a život utíká mezi prsty. Po nějakou dobu jsem ani nevnímala, že mi něco chybí.

Mé vnitřní já mě ale naštěstí správně a neomylně směřovalo s dětmi do tělocvičny, s lyžemi na kopec, do lesa, na skály nebo na kolo. A já si náhle uvědomila něco důležitého. Co jiného bych měla svým dětem a lidem předat, když ne to, co mi dali mí rodiče? Lásku ke knihám, přírodě, horám, krajině, pohybu a přirozenosti. 

A tak už další generace směřuje tak, jako já, do lesa a na skálu. A příběh pokračuje.

A jak to máte vy?

Vše pokračuje
Vše pokračuje

Člověk buď žije tak, jak chtějí ostatní nebo jak chce on sám

Lidé jsou často odtržení od přirozeného světa a ztrácejí své instinkty. Mají nějaké sny, ale žijí život někoho jiného. Společnosti, kamarádů, manželky, manžela, svého šéfa. Svá tajná přání a touhu po dobrodružství mají ukrytou někde hodně hluboko.

Stanování
Stanování

Měla jsem velké štěstí. Našla jsem svou cestu, která je jednou velkou výpravou, expedicí nejen po Jeseníkách. Výpravou za dobrodružstvím a cestou za poznáním. Výpravou za vlastním životem a jeho naplněním. Uvědomila jsem si totiž, že nechci žít pouze všední dny, ale že chci naplnit svůj život tím, co může pomoci i ostatním lidem.

Ale jak to udělat, aby to mohli se mnou sdílet i ostatní lidé? To byla otázka, kterou jsem si dlouho kladla. A odpovědí je tento můj blog o Jeseníkách.


Jeseniky horyP. S. A pokud do Jeseníků chcete také nakouknout, stáhněte si jako dárek e-book 5 tajemství Jeseníků, které ještě neznáte.


 

Tip na výlet aneb odkud pocházejí fotky

Fotky pocházejí nejen z mého velmi oblíbeného místa hradu Rabštejna, který je zajímavostí, která se neokouká.  Kromě toho, že jde o vyhlášenou lezeckou oblast, je to příjemné místo výletu i pro nelezce. Je to hlavně díky tomu, že se zde setkává několik cest: od Rýmařova, Skřítku a Bedřichova. Potkávají se zde cyklisté, turisté, lyžaři i horolezci, a to hlavně díky hospodě Horská chata Rabštejn, kde se dobře vaří, dá se tu i ubytovat, a kterou tak mohu vřele doporučit.

Můžete se mrnout na další fotky z Rabštejna hodně zamlženého. Mlha je ale prostě úžasná. Nebo můžete kouknout na Youtube:

Kdyby vás fotky, jako tip k výletu, zlákaly k návštěvě, přidávám mapu:

POKUD SE VÁM ČLÁNEK LÍBIL, SDÍLEJTE HO S PŘÁTELI 🙂

TAKÉ MI MŮŽETE NAPSAT, TŘEBA DO KOMENTÁŘE, TĚŠÍM SE 🙂

Facebook Comments

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.