Z bláta Zlatých Hor na Biskupskou kupu, bílou a zasněženou

Rozhledna

Dole ve městě (Zlaté Hory) je počasí, že byste psa nevyhnali. Ale když vám ukážu fotky stále více pocukrovaného lesa, určitě se příště vydáte se ze Zlatých Hor na Biskupskou kupu také. 

Jarní počasí se letos projevuje pomalu. A nyní, když už jsme se namlsali prvního tepla (duben), napadlo ve Vrbně půl metru sněhu. Sněhem zapadly první zelené lístky i rozkvětlé květiny a kdo ví, co to udělá i s ovocnými stromy.

Moje cesta na Bikupskou kupu se ale udála o něco dříve a současný sníh mi ji jen připomněl. Bylo to tehdy, když jsem se dole pod horou brodila blátem a nahoře pak tápala ve sněhu a bílé mlze, ztrácejíc rovnováhu a ponětí o skutečnosti.

Začněme ale raději od začátku. Vezmu vás na jednu z cest, kam se ráda vracím.

Ze Zlatých Hor ke Kapli sv. Rocha

Z hornického městečka Zlaté Hory tentokrát stoupám po zelené značce, zhruba od kostela po blátivé cestičce, k úplně poslednímu domu nad městem. Pěkné místo je doplněno lavičkou s výhledem. Kdopak tu asi sedává? Dnes tu není nikdo. Jen v zahradě se zbytky sněhu se pasou ovce.

Jdu dál mlžným lesem. Jsou tu pěkné chodníky, které mě dovedou ke Kapli sv. Rocha. Její historie je spojena s třicetiletou válkou a její stavba s morovými epidemiemi. Zahynulo zde v okolních lesích mnoho pruských vojáků. Něco takového se mi v těchto místech dost těžko představuje, ale všechno prý způsobila strategická poloha kaple nad městem.

Okolní louky hovoří o kdysi snad funkčním zemědělství, dnes ohradníky ukazují na pastevectví. Mlha kouzlí čarovné tajemno mezi stromy a ukrývá pohledy na město v údolí.

Bukovým lesem k Mnichovu kameni a na Biskupskou kupu

Začíná les. Tohle je nejkrásnější část cesty. Buky a zase buky. Tady už les začíná být stále více pocukrovaný. Lesknoucí se kořeny, holé větve s kapkami vody a zbytky listí, úzký chodník vedoucí vzhůru, kde se z mlhy vynořuje skála zvaná Mnichův kámen. Jde o soustavu více skalek, které jsou tvořeny černými fylitickými břidlicemi s krásnými zlomovými strukturami.

Překračuji silnici, sněhu pomaloučku přibývá. Nakonci cestičky přede mnou stojí zapomenutý vánoční stromeček. A pak už jde do tuhého. Cesta se zvedá, kopec roste. Barvy mizí ve sněhu a kmeny stromů v bílé mlze. 

Přicházím na kousek roviny a mám pocit neskutečna. Potácím se v bílé mlze a ztrácím rovnováhu, jako bych překročila nějakou mez, kde svět ještě normálně funguje. Není to zrovna příjemný pocit. Jako bych se v tom bílém světě ztrácela. Pak ale z mlhy vystupují tři postavy, a to mě najednou vrací do přítomnosti.

Jsem nahoře, došla jsem na Biskupskou kupu. Bílá věž rozhledny a studený vítr na polské hranici. Kamenná rozhledna na Biskupské kupě je prý nejstarší v Jeseníkách. Postavil ji německý spolek na místě dřevěné vyhlídkové věže v níž byla předtím zřízena první poštovna na území Moravy. Z ochozu vyhlídkové věže jdou za dobré viditelnosti vidět jesenické hřebeny, Králický Sněžník, Sněžka, Beskydy a za velmi dobré viditelnosti i nejvyšší štíty Vysokých Tater.

Zpět blátem i loukou do Zlatých Hor

Moc se tu nezdržuji a sestupuji dolů, tentokrát po modré značce. Krkolomný sestup není nic proti tomu, co mě čeká. Přicházím k čerstvé pasece nad Braunerovou lavičkou. Stromy zde byly pokáceny i se značkami a ani cesta není zřetelná. Nacházím zde pouze ruinu nějakého domu, která v té záplavě běloby vypadá neskutečně.

Pouštím se rovnou dolů přes paseku k přístřešku Braunerova  lavička. Přes kmeny a větve to není zrovna snadné. Tankodrom pokračuje i pod lavičkou ke zřícenině hradu Leuchtenštejn. Nacházím základy věže, valu, zdivo a příkop. Hrad vznikl pravděpodobně k ochraně hranic biskupství.

I dál pokračuje obtížná cesta pasekou, ale sníh už mizí. Lesáci vozí dřevo po rozblácené cestě, a tak jdu raději po loukách se zbytky sněhu. Objevují se výhledy na polský Jarnoltówek a kopce kolem Glucholaz, hranice je blízko. Zpět do Zlatých Hor jdu přes Rožmitál, už vidím věže kostela a hřeben Lysého vrchu. O Zlatých Horách a jejich historii, která je nesmírně zajímavá, si pak můžete přečíst v zajímavém článku Evy Tvrdé Novodobý poklad ve Zlatých Horách. P.S. Dnes je rozhledna po opravě nově otevřená.  

LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? 🙂 DEJTE MU LIKE A SDÍLEJTE HO SE SVÝMI PŘÁTELI NA FACEBOOKU 🙂

Objevte 5 tajemství Jeseníků, která ještě neznáte

Radost a štestí přichází, když člověk překročí své hranice a má odvahu vydat se objevovat nové cesty.

Inspirujte se mou cestou a vydejte se zkoumat jesenická tajemství.

K dávkám inspirace dostanete i e-book jako dárek.

Facebook Comments

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.