Jsme tak trochu mimozemšťani

K dnešnímu článku mně inspirovala diskuse na FB, která se týkala bylinek a sběr bylinek se týká samozřejmě i jesenické přírody. Ale tento článek je spíš o vztahu k životu a jeho změnách.

Na Facebooku (FB) se objevily dotazy na určení nějaké rostliny, kdy autor k dotazu doložil fotku většího množství již natrhaných bylin, o kterých ale zatím vůbec netušil, k čemu jsou. Když na to další přispěvatel poukázal, strhla se smršť příspěvků. Jedni poukazovali na to, že když někdo nepozná pampelišku, tak to už je tedy trochu moc, druhý zase na to, že učený přece nikdo z nebe nespadl, a tak bychom mu měli s poznáváním pomoct a taky by prý měl někdo napsat pravidla sběru, jak se mají byliny trhat, přenášet, jak se chovat k přírodě. Spousta lidi to prý neví.

Kopřiva

A to je to, co mě vyburcovalo k napsání tohoto článku.

Moje maminka znala mnoho bylinek

Znala je jednak od své maminky, která ještě v osmdesáti letech lítala po kopcích a sbírala je, jednak se o nich sama dál učila, protože ji to zajímalo. Koupila si knihu, chodila do hor a snažila se bylinky podle knihy určovat, až se všechno sama naučila. Já už bylinky tak dobře neznám neboť jsem trochu jiného zaměření, ale mám k nim velkou úctu a vztah, zrovna tak, jako k přírodě samotné.

Když to hodně zjednoduším, z komentářů mi vyplynuly zhruba dva přístupy přispěvatelů.

Někteří lidé vědí, že pokud se chce někdo zabývat bylinami, opravdu se to nedá naučit ptaním se na FB. Vědí, že nemůžeme chtít, aby zkušený bylinkář třikrát za den někomu odpovídal na dotaz, jestli je to pampeliška nebo hluchavka. Nebo aby vysvětloval 5 krát týdně, jak se byliny sbírají, kdy se sbírají, co se z nich sbírá, jak se suší, případně jak se jinak zpracovávají. To jsou věci, které si musí každý nastudovat.

Jiní lidé zase očekávají, že jim někdo na FB řekne všechno, co o bylinkách potřebují vědět. Nejlépe v nějaké stručné a zhuštěné formě, aby s tím neměli moc práce. Nerozlišují vůbec, zda se jedná o úplně tu nejzákladnější věc, kterou by jaksi měli znát všichni. A to včetně vztahu k přírodě a toho, jak se v ní chovat. Prostě říkají: „Já to nevím, tak se můžu ptát a vy byste mi měli pomoci. Každý přece s bylinkami začínal a z počátku nevěděl nic.“ Úplně bezelstně a bezprostředně požadují odpovědi na naprosto základní otázky.

Jsme mimozemšťani nebo jen nechápeme dobu?

V této souvislosti jsem si vzpomněla na slova Václava Cílka, který napsal: „Dnešní studenti jsou tak trochu mimozemšťani“. Nemyslím si, že se situace kolem bylinek a vztahu k přírodě dá vztáhnout čistě ke studentům, ale nejsou někteří z nás odtrženi od světa přírody do té míry, že opravdu ztrácí znalosti základních věcí a vztah k živým věcem? Není podivné učit dospělé lidi, jak se chovat v přírodě a ještě považovat za samozřejmé, že to lidi neví nebo to vůbec neřeší? Co je ještě normální a co už je mimo mísu?

Nechci to hodnotit, jen kladu otázky

A mohu také uvést své zkušenosti. Pokud se chci něco naučit, tak vždy platilo, že se nejprve o tom snažím něco naučit sama. Mohlo by to vypadat třeba takto: Koupím si knihu, chodím x let po krajině, určuji si rostliny. Až když opravdu nevím, tak se jdu někoho ptát. Tyto znalosti se totiž nedají naučit jen tak letmo na internetu. Musí se vychodit po loukách, příkopech, nasbírat po lesích. Musí se vyčíst z knížek. Pak se můžeme o bylinkách bavit a ptát se na to, co ještě nevíme.

K bylinám a celkově k přírodě je podle mně potřeba budovat a mít vztah odmalička, nasávat tyto vědomosti od útlého věku, v dospělosti je jen prohlubovat dál. Pak se snad nemůže stát, že se dospělý člověk na internetu ptá na běžné byliny rostoucí u každého plotu.

Vypůjčila jsem si jeden z dalších příspěvků, který jako bych napsala sama:

… Měla jsem babičku. Perfektně rozuměla bylinkám. Chodívala jsem na ně s ní. Moc se mi líbil rituál, který měla. Než utrhla jakoukoliv bylinku, nejprve se jí zeptala, jestli může. Když jsem se ptávala, proč to dělá, že jí ta kytka stejně nerozumí, odpovídala: ‘‘Víš, když potřebuješ pomoc od bylinek, musíš k nim mít pokoru a úctu. Ony nám pomáhají, mnohdy zachrańují život, zbavují nás bolesti a tak si zaslouží, přistupovat k nim, jako k přátelům.” Babička už dlouhá léta není mezi námi a já pokračuju v jejím ”povídání si s bylinkami”. Zkuste o tom mocném bejlí popřemýšlet tak, jak to dělávali naši předci… (bohužel autora se mi nepodařilo již dohledat, tak se omlouvám).

 

Ale je to opravdu tak?

Nejsou lidé a jejich chování pouze důsledkem změny společnosti a jejího vývoje? Nestojíme zrovna na nějaké hranici, kterou již někteří lidé překročili a dali tak sbohem starému chápání světa? Nebude v příštích letech opravdu běžné, že se lidé budou učit tak, jak to naznačuje FB a některé příspěvky i z jiných témat?

Vidím dvě linie (opět velmi zjednodušeně řečeno), jedna chápe svět takový, jaký býval a ještě je a druhá, která už směřuje jinam. Do virtuálního světa, který vypadá, že umí zodpovědět všechny otázky, a který vstupuje do všech oblastí našeho života.

Někteří lidé to ještě nepobrali, i když to samozřejmě vidí. Ale ještě úplně nedocenili význam a rozsah těchto změn. Ať už je to jak chce, my se s tím musíme vypořádat. Vedle virtuálního světa stojí skutečný svět  nejen jesenické přírody.

Jak tyto světy propojíme? Budeme to umět? Nerada bych se mýlila, ale myslím si, že ano. Myslím, že určitá část lidí dokáže najít ten vyvážený přístup mezi těmito dvěma světy. A to by mohlo být povzbudivé.

Co si o tom myslíte vy? Jak vnímáte svět a jeho současné změny. Jaký vliv budou mít tyto změny na přírodu a Jeseníky? Obáváte se toho nebo to vidíte spíše pozitivně?

Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.