Jeseníky v naději

Jeseníky v naději

Jeseníky v naději. Už byly na rozsypání. Šuškalo se to potichu v dolinách i na na nejvyšších hřebenech. A už to mají za sebou. Jo, jo…

Teď teprve jsou Jeseníky pro pravé chlapy i děvčice. Studené a drsné. Se sněhem, blátem, zmrzlými prsty. Zvlášť tam, vysoko nahoře, na nejvyšších hřebenech. Vloni jsem první sníh vítala pěšky, výstupem na hřebeny. Dnes ještě na kole.

Ale i na rozhraní mezi Jeseníky bylo docela drsně. Dnes jsem se totiž pohybovala na hranici mezi Jeseníky, a tak jako v té pohádce, jsem sem tam nakoukla do země krále Miroslava. Z Nízkého Jeseníku do toho Hrubého.

Jeseníky v naději
Rýmařov a pocukrované hřebeny

Nečekala mě tam volnost ke zpívání, jako toho ševce, ale už docela pěkná zima, sníh a bláto.

A na kole to bylo eňo ňuňo. Zima, ale krása díky slunci i mrakům a dobré viditelnosti. Dokonce jsem potkala pár dalších cyklistů. Takže nejsem úplný blázen nebo alespoň nejsem sama. Ráno jsem uvažovala i o tom, že pojedu na běžky, ale nakonec jsem to zavrhla. Ještě využiju pěkných dní na projížďky. Ale už se to chystá, na Pradědu už se běžkuje.

Jeseníky v naději
Pohled na Nízký Jeseník

Z Rýmařova jsem jela po červené značce ke zřícenině hradu Strálek, kde jsem snad byla poprvé. Ostuda. Pak pěkným sjezdem ke Stráleckému potoku. No a když byl sjezd, tak musí zákonitě následovat výjezd. Dostala jsem se do Hornoměstské zatáčky, kde jsem jako dítě závodila na bežkách. Vypadá to tam stále stejně.

Po silnici jsem jela kousek směrem ke Skalám. Polní cestou jsem pak jela k Novému Poli, na Kamennou horu a Pod Výhledy. Hm, to se pohybuji v místech, o kterých píši v e-booku Jeseníky cestou domorodce. Dá se tudy pěkně dojít či dojet až na Rabštejn.

Jeseníky v naději
Polní cestou

Ve Ždárském Potoce, který už je docela vysoko (nějakých 750 m. n. m.) , jsem už nohy měla úplně zmrzlé, a to jsem jela do kopce. Takže jsem raději chvílemi pobíhala pěšky, abych si je zahřála. A to jsem taky právě tady nakukovala do Hrubého Jeseníku. Zhodnotila jsem proto, že už mám nohy dost zmrzlé, a že se raději vrátím do nižších poloh.

Nenajezdila jsem toho mnoho, na to bylo chladno, ale užila jsem si to parádně.

Jeseníky v naději
Hřebeny v mracích

Nejen Jeseníky v naději

Kdybych dala na předpovědi počasí a nechala se vystrašit slibovaným chladem, neviděla bych všechny ty krásné pohledy na pocukrované kopce, poorané pole, mraky, … Ne, člověk se nesmí nechat odradit. Kdo nikam nejede nebo nejde, nikdy nic nevidí, nic nezažije.

Jeseníky byly v naději sněhem, ale my můžeme být v naději zážitky, prožitky, pohybem, krásou, čím kdo jen chce…

A abych vám s tím pomohla, sepsala jsem e-book Jeseníky cestou domorodce.

Pokud vás to zajímá, tak KLIKNĚTE NA OBRÁZEK:

Jeseníky v naději

Tak už se nebojte, můžete se vydat po mých stopách.

LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? 🙂 DEJTE MU LIKE A SDÍLEJTE HO SE SVÝMI PŘÁTELI NA FACEBOOKU 🙂

MŮŽETE MI O TOM TAKÉ NAPSAT NÍŽE DO KOMENTÁŘE 🙂 

Facebook Comments

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.