Už dost toho jesenického kýče

Jesenický kýč

Na facebooku jsem zveřejnila příspěvek, který bych dnes ráda trochu rozvedla. Byl o tom, že: “Když se odhodlaně soustředíme na svou vlastní cestu, inspirujeme a podporujeme také ostatní, aby učinili totéž”.

Proč o tom píšu? Protože nejprve je dobré vědět, zda jsem opravdu na té své “správné cestě”. Nedávno jsem si proto nechala zpracovat takový rozbor na základě data narození, abych zjistila proč dělám věci, které dělám a jak mohu vnímat a jednat v souladu se svým vnitřní nastavením. Rozbor mi přinesl některá překvapení a některá potvrzení mých předchozích doměnek, které jsem sice tušila, ale neuměla je správně pojmenovat. Ale také mi tam něco chybí. Základní otázka je, zda to tam opravdu chybí 🙂

Uvažovala jsem často, zda je tento můj projekt, tyto stránky, v souladu se mnou, s mým vnitřním nastavením. Jestli v něm mám pokračovat. Člověk má často v něčem nejistotu. A rozbor, který jsem dostala mě ujistil, že ano. Musím říct, že je fakt dobré to vědět.

No, a taky je fajn, abyste to věděli i Vy, když už byste se tedy chtěli inspirovat 🙂

Jak jsme propojeni

Všichni lidé jsou spolu nějak propojeni. Věděli jste to? Věděli jste třeba, že když se vám o někom zdá, tak vlastně spolu určitým způsobem komunikujete? Je to pro nás pro mnohé zvláštní představa, ale je toho tolik, co ještě nevíme.

Co ale vím, přátelé, tak my jsme propojeni skrze hory. Skrze společné myšlenky, které nás napadají, které nás osloví. Spojení funguje přes tyto články, fotky, sociální sítě, ale i díky skutečným přožitkům v horách nebo vzpomínkám. A s těmi, co v horách nejsou, a přece tento blog čtou, tak jsme ve spojení třeba díky společným snům a touhám. A nakonec věřím, že nás propojují samotné hory, z jejich vůle, na základě jejich obrovské energie. 

To hory nás vyzývají ke spojení, to hory nás vyzývají, abychom drželi krok s naší myslí i tělem…

A co dělají Jeseníky?

Dnes, včera, předevčírem, předpředevčírem, …  už jsem zase ve stopě. Pár minulých dní v Jeseníkách bylo opravdu mimořádně povedených a podmínky pro úzká prkýnka jsou prostě skvělé.

Proběhla jsem pro vás stopy z Nové Vsi na Alfrédku a Jelení studánku a pod Zelené kameny. Stopy všude skvělé, na Jelení studánku pouze vyšlapané (jak úlevná to byla změna od perfektně vyřezaných stop). Bufet na Alfrédce bohužel stále nefunguje (začátkem roku 2019 opět fungoval). Hospoda Vyhlídka a parkoviště na Nové Vsi jsou hóóódně plné.

Také jsem jezdila po Kapitánské cestě, která vede z Hvězdy do Karlova. Perfektní stopa, nikdo nikde. Na trase jsem potkala rolbu, takže jsem měla stopu čerstvě vyřezanou sama pro sebe. Jelikož bylo málo času, tak jsem ani nic nenafotila.

Pak mně ranní slunce a pořádný mráz vylákal na Ovčárnu, kde byly ideální podmínky. Projela jsem stopy pod Kurzovní chatou, na Švýcárnu, kde dokonce jede malý vlek, na Červenohorské sedlo a zpět. Parkoviště všude plná, autobusy na Ovčárnu i zpět také.

Shodli jsme se s ostatními běžkaři, že už jsme všichni z běžkování úplně vyčerpaní a že už je nám to docela blbý, dávat pořád na facebook ty strašně kýčovité fotky.

Tak přátelé. Ať už děláte něco pomalu nebo rychle, to je jedno.

Jak se vám to líbí.

Co je pro vás to nejlepší, v čem se cítíte dobře, to dělejte  .

— Ivana, jesenický domorodec

P. S. A ještě čerstvé fotky z dnešního pracovně sportovního a velmi povedeného dne. Zítra má být stejně, tak neváhejte.

Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.