Dva kotle, tři koně a jeden smrk

eseníky cestou domorodce

Nikdy nevíte, co můžete v Jeseníkách potkat cestou. Toulám se Jeseníky už pěkně dlouho a někdy se povede objevit zajímavé kombinace. Tajemství Jeseníků jsou nekonečná. Při výpravách za poznáním Jeseníků například můžete potkat cestou dva jesenické kotle, tři koně a jeden kvetoucí smrk.

Dva jesenické kotle

Jsou dva. Malý a Velký. A protože nejde o žádné kotle na topení, správně bych měla říkat kotliny. Velká a Malá kotlina. Lidově se jim tak ale prostě říká. Do Velkého kotle můžete nakouknout cestou z Karlova na Ovčánu, když se vydáte údolím řeky Moravice po modré značce. Jako když jsem se tudy vydala s kamarádkou za jarní jesenickou květenou.

Cesta vede údolím mezi Malým Májem a Kopřivnou s Temnou, což už jsou všechno tisícové vrcholy. Temná má dokonce 1263 m.  Oba kotle jsou odděleny dalším údolím s řekou Volárkou.

Stezka vede pod Vysokou holí okrajem Velkého kotle, takže se do něj dá částečně nakouknout. Často tu uvidíte kamzíky, jak se pasou na skalách přímo v kotlině.

Velkým kotlem vede naučná stezka, takže si můžete důkladně počíst o tom, jaké vzácnosti se zde nacházejí. Specifické přírodní prostředí zde pro jesenickou floru vytváří ojedinělé podmínky. Kotel vytvořil horský ledovec a i v současnosti zde v zimě mohou padat laviny. Laviny mohou mimochodem padat i v Malém kotli a na dalších místech, která najdete na zimní mapě na mapy.cz:


A jak už jste asi pochopili, přímo do Velkého a ani Malého kotle, se z důvodu ochrany přírody nesmí vstupovat. Exponované území je součástí NPR Praděd

Jak stoupáme nahoru, začínají se otevírat výhledy. Kontrastuje v nich svěží jarní zeleň trávy a borůvčí a tmavá barva lesů. Pod námi teď můžeme vidět vrchol Temné a kousek dál i Malého máje. V dálce je vidět mírně zvlněný Nízký Jeseník. Tak jako má Hrubý Jeseník Malý a Velký kotel, tak má Nízký Jeseník Malý a Velký Roudný. Dvě poměrně mladé sopky, dva vrcholy čnící nad hladinou Slezské Harty. Zvlášť Velký Roudný je díky specifickému tvaru a porostu z dálky velmi dobře rozeznatelný a je vidět z mnoha míst Hrubého Jeseníku.

Tři koně

Jesenické hřebeny jsou ploché a mají tím pádem takový jakoby okraj, za kterým se země pod horama prudce svažuje. Takže člověk při stoupání na hřeben do poslední chvíle, než tento okraj překročí, na plochu hřebene moc nevidí. 

Tak to bylo i s námi. Než jsme se vyškrábaly na hřebeny, na jejich rovný povrch jsme neviděly. Jak jsme pak zůstaly koukat, když se z dáli vynořili tři koně. Tři koně, kteří měli v sedlech tři jezdce. Měly jsme pocit jakéhosi neskutečna. “Jsme snad v nějakém filmu nebo co?” Nejspíš to bude nějaká kovbojka, vzezření jezdců by tomu odpovídalo.

Zasnila jsem se. Mohlo to tak na hřebenech vypadat někdy v minulosti? Proháněly se tady koně? Tak trochu jakoby sem patřily. Asi mohlo, ale nevím. Vždycky se hovořilo pouze o kravách (nebo ovcích?), které se pásly kolem Ovčárny, která byla původně pouze takovou obyčejnou pasteveckou boudou.

Bylo to poprvé, co jsem viděla koně na hřebenech a bylo to pěkné. Moc pěkné. Jezdci přijeli nahoru z Vernířovic a chvíli jsme se s nimi bavily. Trochu jsem jim tu volnost pohybu na koních záviděla.

Co to však bylo proto tomu, když jsem o pár let později uviděla na hřebenech traktor. Překvapení to bylo taky, ale už tak příjemné nebylo.

Jeden smrk

Ochladilo se a vypadalo to, že brzy začne pršet. Přešly jsme k Velkému máji na druhou stranu hřebene, abychom se koukly i do dalšího takového jesenického kotle, který se ale jmenuje Medvědí důl. Tam jsme se v jednom místě schovaly před větrem, abychom něco snědly. A když jsme pak stály na hřebeni a koukaly dolů do údolí, uviděly jsme kromě výhledů vedle sebe i trochu červeně kvetoucí smrk.

Bylo to zvláštní, protože to vypadalo, jakoby kvetl pouze ten jeden strom. Usadily jsme se pod něj a užívaly si pohledů na jeden z výběžků Vysoké holeza nímž vykukoval Praděd. Pod námi se otevíral Medvědí důl a údolí říčky Desné s dolní nádrží přečerpávací elektrárny.

Kromě červeně kvetoucího smrku byly všude na hřebenech i nadýchané a střapaté bílé květy suchopýru.  

A ještě něco navíc…

Prošly jsme kolem Velkého máje. V levo pod námi jsme tušily Malý kotel kam se terém začínal svažovat. Potom jsme sešly vpravo po zelené značce, abychom se koukly na Františkovy myslivny.
 
Někde cestou jsme také objevily kvetoucí louky a to bylo vlastně to, proč jsme sem šly. Žluté upolíny zářící v zeleni jarní trávy. Našlapovaly jsme kolem jen po špičkách, abychom tu jarní krásu mohly vyfotit.

A pak už jen následoval dlouhý setup zpět do Karlova. Starým chodníkem, kolem pramene, vysokou travou. Začalo pršet a brzy jsme byly mokré až po kolena…

 

Stejně se ale nechce dolů. Alespoň mě ne. A stejně jsem srdcem stále tady. V horách. Někdy se mi zdá, jakoby běžný život tam dole nebyl vůbec skutečný. To co je skutečné, je tady a teď. V přítomnosti, kdy jenom tak jsem…

S láskou Ivana, jesenický domorodec

DEJTE VĚDĚT SVÝM PŘÁTELŮM, POKUD SE VÁM MÉ PSANÍ LÍBÍ. SDÍLEJTE ČLÁNEK NA FACEBOOKU 🙂

P.S. A nezapomeňte, že svět můžete objevovat i u vás doma, když se zrovna nedostanete do Jeseníků.

Objevte 5 tajemství Jeseníků, která ještě neznáte

Radost a štestí přichází, když člověk překročí své hranice a má odvahu vydat se objevovat nové cesty.

Inspirujte se mou cestou a vydejte se zkoumat jesenická tajemství.

K dávkám inspirace dostanete i e-book jako dárek.

Facebook Comments

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *