Dědovy příběhy a píseň indiánské babičky

Ve svém předchozím článku Wow, a co vlastně go? píši o tom, o čem je vlastně tento můj projekt. Dnes chci psát hlavně o tom, jaké příběhy mě k němu ještě přivedly. Bylo to mé dětství, které trvalo vždy jen krátce přes letní prázdniny a má touha po něčem víc, než jen obyčejném životě.

Dědovy příběhy

Můj děda si jako jediný z celé mé rodiny na mě dokázal udělat čas. A navíc nezkazil žádnou legraci. Pocházel z Prostějova a zde také s babičkou žil v klasickém cihlovém činžovním domě. Na jaře se i s babičkou vždy přesunuli na chatu, kde vytrvali přes celé léto až do podzimu.

U chaty byla velká zahrada, spíše ovocný sad, kde děda celé dny pracoval. Babička se zase celé dny motala v kuchyni a vařila. Kuchařka byla výjimečná a na její jablečný štrůdl a vánoční cukroví vzpomínám dodnes.

Naše bábi

Ovoce, které děda vypěstoval, se muselo nějak zpracovat. Co babička nezavařila, to děda zpracovával na domácí víno. Víno bublalo ve velkých demižonech a krásně vonělo. Průzračné víno pak děda s babičkou popíjeli z krásných skleniček.

Děda mi často vyprávěl o tom, jak ještě chodil do práce. Měl kolegy, kteří si navzájem stále vyváděli nějaké skopičiny. Nejsrandovnější byl nějaký Šrom. Já jeho vyprávění milovala a první, co jsem vždy chtěla, bylo: “Dědo, vyprávěj mi o Šromovi”.

A děda vyprávěl. Jak si Šrom jednou nechal na dvoře stát vozík a šel si něco vyřizovat. Jak to zmerčili ostatní, vzali barvy a milý vozík mu pomalovali tak, že vypadal jako barevná zebra. A jak se pak Šrom děsně vztekal. Až po letech, když děda už nebyl mezi námi, mi babička prozradila, že si děda všechny ty příběhy vymýšlel.

Děda vstával ve čtyři ráno a chvátal na zahradu udělat své ranní práce, dělal záznamy o počasí, úrodě o tom, co dělal. Teprve potom vstala babička a připravila nám snídani. Jednou zasadil mladý ořech a já dostala za úkol ho večer zalévat. A tak jsem každý večer chodila s malou konvičkou a stromeček jsem zalévala.

Děda neváhal hrát si se mnou na indiány, když začala jejich éra. Koně jsem sice neměla ani pořádné vlasy, ale sebrali jsme babičce ubrus s třásněmi namísto indiánského oblečení. Stavěli jsme z něho i vigvam, dělali táboráky a zpívali jsme indiánské písně. Chodili jsme na houby, sbírali dřevo a šišky v lese. Nosili jsme babičce plné koše hub a ta lamentovala, co s tím budeme dělat.

Píseň indiánské babičky

Tuhle píseň zpívala moje stokilová babička:

Indi indi jako indi indiáni jdou, hali, halou a indiáni jsou, hu.

My se, my se, my se, my se, nebojíme se, hali, halou a nebojíme se.

Z večera vypukne ohně zář, z vigvamu vyhlédne rudá tvář.

Rudá tvář malovaná na líci, husí brk trčí jí na palici, hu.

Vinetu

Vinetu

Svátky a narozeniny se slavily tak, že děda rozvěsil na verandě lampiony, babička udělala jahodovou pěnu a všichni mlsali. Za teplého večera se pak lampiony na verandě rozsvítily. Později večer jsme se chodili dívat z kopce na svítící Prostějov a světla přistávajícíh letadel na prostějovském letišti. Později jsem jen v horách viděla takové nebe plné hvězd, jako tenkrát na chatě.

Děda jezdíval do Prostějova na starém mopedu a až ho jednou srazilo auto, babička mu ježdění zakázala. Moped pak dlouho stál v garáži. Až jsem ho pak jednou vzala, opravila a začala jsem na něm jezdit široko daleko po kraji. Bez papírů samozřejmě.

Proč o tom vlastně píši a jak to souvisí s Jeseníky?

V Jeseníkách jsem našla jiné příběhy, ale stejně krásné. Pochopila jsem, že člověk zde může najít něco z toho, co prožíval v dětství, co je ukryto hluboko v jeho nitru. Musí ale vědět, jak to hledat.

Musí otevřít dveře a vykročit. Kamkoliv. Všude je totiž něco, co stojí za to vidět. Musí se umět dívat kolem sebe a hlavně vidět. Vidět podstatu krajiny, minulost i přítomnost. Musí sbírat střípky toho, co bylo a skládat si je s tím, co je. Musí se dívat ze široka, aby dohlédl až na špičku svého nosu.

Mám pro vás další výzvu

Vyjděte ze dveří a vydejte se na krátkou procházku. Najděte si cestičku a jděte po ní. Dívejte se do krajiny a přemýšlejte nad tím, co vidíte. Uvidíte, že se začnou dít věci.

 

Tagy:

Ivana Metelková

Jsem domorodec z Jeseníků, mou vášní je pohyb a jesenická příroda. Ráda učím lidi poznávat nové cesty, chodit jesenickou krajinou a vnímat, jak k nim Jeseníky promlouvají.

Jsem autorkou e-booku Jeseníky cestou domorodce, ve kterém vás na 15 cestách provedu různými částmi Jeseníků, e-booku 5 cest okolím Vrbna p/P, kterým provádím lidi podhůřím Jeseníků a e-booku Zaječí hora, kde můžete objevit krásu jesenického lesa, suťových kamenů a skal.

Můj příběh o tom jak jsem k tomu všemu došla, si přečtěte zde.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.

    • DÁRKY PRO VÁS

       

    • Buďte objevitelem jesenických tajemství

      Stáhněte si e-book zdarma a zjistěte, jaká dobrodružství můžete zažít na svých toulkách Jeseníky, co je tím hlavním důvodem, proč si Jeseníky zamilujete i vy a co mohou tyto hory přinést vám osobně.

      3sipky-dolu-cervene

    • Kam v Jeseníkách na běžky?

      e-book - běžky   Ukradněte moje tajemství, kam jezdím v Jeseníkách na běžky ... :-) Stáhněte si e-book jako dárek.

    • Neděláte 6 nejčastějších chyb jízdy na kole nejen cyklistických hobíků?

        Proč byste měli jezdit na kole? Co je dobré sledovat, když si nějaké kolo chcete pořídit? Jaké jsou nejčastější chyby, které možná při své jízdě děláte i vy?

    • Rubriky

    • Domorodec na FB

    • Domorodec na Instagramu

    • Počasí s Windy

    • Domorodec doporučuje

      salewa-160x600.jpg
    • Webkamera Švýcárna

      snimek