Zkuste Rychlebské hory na kole, k vodopádům Stříbrného potoka a Hraničkám

Travnatou cestou

Už jsem docela vysoko, je fakt pořádná zima. Dokonce z nebe spolu s deštěm padají kousky ledu. Nenechám se odradit a šlapu dál. Nahoru, nahoru, kousek dolů a zase nahoru. Rychlebské hory na kole jsou prostě parádní. Už mi začíná být docela teplo. To jsou Rychleby … a opět jsou prostě neodolatelné…

Oslavujte se mnou!

Nalejte si skleničku něčeho dobrého a ať už jste kdekoliv, připijte si všichni, kdo sledujete Facebookové stránky Jeseníky s domorodcem (no samo i vy ostatní). Je vás totiž na této stránce již přes 3800 fanoušků a to je skvělé! Zdá se, že to co dělám, má pro vás smysl a hodnotu. Děkuji, že čtete mé články, sledujete a komentujete mé příspěvky na FB, je to pro mě velká inspirace a motivace.

A jak oslavuji? Samozřejmě s vámi, stylově a v horách.

Vzhůru k vodopádům
Vzhůru k vodopádům

Tentokrát nás čekají Rychlebské hory, a přes pokročilou roční dobu a tomu odpovídající chladno, to je na kole. Ale nebojte se, cesty využijete i pro pěší túry. Kdo sledujete FB, tak jste již některé fotky z této cesty viděli. O Rychlebech jsem již psala v článku Místo, kde na každém kroku zakopnete o kámen. O cyklistice v Jeseníkách zase v článku Kolo v Jeseníkách – dvě kola, vlastní pohon a vítr ve vlasech. Dnes to bude trochu z jiného soudku.

Zvu vás na oslavu. Dárkem pro vás je právě tato cesta, kterou vám teď ukážu podrobně. Je to ale pro náročné 🙂 Náročná jsou hlavně dlouhá stoupání, která se ale dají slušně vyjet. Za námahu to opravdu stojí. Samozřejmě se cesta dá zjednodušit. Tak nezůstávejte jen u oslavy a vydejte se do hor taky. Už přece víte, že vám Jeseníky mohou pomoct.

Rychlebské hory, kolem vodopádů vzhůru

Jedu, Rychlebské hory čekají a v Jeseníku začíná pršet. Nedbám, předpověď mi napovídá, že má přestat. Auto nechávám ve Vápenné a hned se pouštím do terénu. Jedu v dešti přes kopeček do Nýznerova a pak nahoru jedním z mnoha hodně dlouhých údolí Rychleb až k vodopádům. Je to údolí, kterým teče Stříbrný potok a Nýznerovské vodopády jsou právě na něm. Potok je zde ukryt v hlubokém skalnatém kaňonu a okolní listnaté lesy tomu všemu dodávají podzimní barvy.

Pokračuji stále nahoru kolem potoka až na konec Stříbrného údolí, kde se cesta dvojí. Jedu pořád vzhůru, kolem cesty jsou místy staré zídky, krásné listnaté lesy a spousta kamenů. A ty barvy … a právě zde začínají spolu s deštěm padat i kousky ledu.

Jedu směrem k přístřešku pod Kovadlinou, k prameni Peklo a také tak trochu navíc k vyhlídce na Skoroši – to už je ve výšce 828 m n.m.  A než se tam vydrápu, začíná se vyjasňovat 🙂

Skoroš je jedním z výběžků Břidličného. Na jeho vrcholu jsou skaliska s výhledy. Přístup ale není značený. Našla jsem ho vlastně náhodou, protože jsem si všimla chodníku. Říkám si: “Aha, chodník. Ten asi povede ke skále.” A taky že jo.

Na Hraničky a zpět

Od Skoroše je to ještě pěkný kus cesty pod vrcholem Špičáku, kolem Jezevčího vrchu k rozcestí nad Petrovicemi, pod Borůvkovým vrchem až k Hraničkám, což je zaniklá vesnice na polské hranici. Z kdysi fungující obce zůstal stát jediný dům a pár kamenných ruin.

Hraničky mě vítají sluncem, modrým nebem, zelení a barvami listí. Tohle místo mě fakt bere za srdce. Přicházím vždy z rozechvěním a nikdy se mi nechce odcházet … Ty pocity ani nejdou popsat, prostřednictvím obrazů to bude jednodušší …

I když se mi nechce, studený vítr a mé chabé oblečení mě vyhání z tohoto místa. Sjíždím dolů do Nových Vilémovic. I o nich píši ve svém novém e-booku. Ještě ale nemám té krásy dost, a tak směřuji k hřebeni mezi Vilémovicemi a Račím údolím. Po hřebeni se pěkně jede a kolem je toho na kochání dost a dost. Nepokazí mi to ani defekt předního kola. Přes Červený důl se starými chalupami pak sjíždím dolů do Uhelné.

Na závěr jsem se vydala z Uhelné po mně neznámé cyklotrase. Přece nepojedu po známé silnici, že? Cesta začíná stoupáním do zatáčky a vypadá to, že za ní to bude víceméně po vrstevnici. Ale ouha. Když napočítám takových zatáček asi 6, tak už šlapu z posledních sil. Na focení už mi jich nezbývá ani trochu. Taky jsem kromě tyčinky a pár hašlerek nic nejedla. Když dojíždím do Vojtovic, už raději neexperimentuji a jsem ráda za obyčejnou silnici do Petrovic, Škorošic a Žulové, odkud se kolem potoka doplazím do Vápenné.

Když jsem si to teď změřila, tak délkově to moc nebylo, něco přes 50 km, ale výškově má ta trasa cca 1486 m. Jak jsem ale psala, jde trasu samozřejmě upravit. Dá se z ní udělat i pohodová cesta např. z Vojtovic nebo z Uhelné k Hraničkám nebo z Nýznerova k vodopádům.

Tak na zdraví a na vás fanoušky!

A ještě mapa trasy:

Jak objevit Jeseníky, co tam vlastně najdu? Bude se mi tam vůbec líbit?

5 tajemství JeseníkůNa tuto otázku vám nabízím řešení. Přináším vám znalosti a pohled na Jeseníky očima domorodce, který zde opravdu žije, a který vám Jeseníky nabízí jako krajinu plnou neobyčejných věcí.

Jako první krok pro vaše objevy jsem pro vás napsala e-book 5 tajemství Jeseníků, která ještě neznáte, ve kterém vám Jeseníky a jejich tajemství na 28 stránkách představím.

Objevte i vy 5 tajemství Jeseníků, které ještě neznáte a udělejte tak první krok k získání své duševní i tělesné energie, úžasných zážitků a poznání nových míst očima domorodce.

P. S. E-book je nyní ZDARMA, jako dárek.

Může to znít neuvěřitelně, ale e-book už pomohl stovkám lidí v prvních krůčcích k objevení Jeseníků, hlubokých prožitků a skvělých zážitků.

Díky e-booku, který si stáhnete zde, získáte kus inspirace, která nastartuje vaše kroky k novým objevům v Jeseníkách. Hory dokáží změnit váš život k nepoznání. Já to mohu tvrdit, sama jsem to zažila na vlastní kůži.

Přeji vám sílu, ať je tento rok pro vás objevným rokem.

LÍBIL SE VÁM ČLÁNEK? SDÍLEJTE HO S PŘÁTELI 🙂 NA FACEBOOKU, POMŮŽETE MI 🙂


 

Facebook Comments

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

); ga('set', 'forceSSL', true); ga('send', 'pageview');