Jeseníky v zimě. Svět slunce a třpytivých mrazivých odlesků nebo také krásy bílé mlhy a z ní vykukujících, námrazou obalených stromků, divoká fujavice i tichý poklid nadýchané sněhové peřiny. Dole v údolí pod horami prší. Prší hodně i na mě. Chodívám ráda v dešti, ale dnes se mi do silného deště moc nechce. Proto volím...
Krajina břidlice. Šedá vrstevnatá břidlice z podzemí dokázala ovlivnit celý tento kraj. Osudy lidí, tvářnost přírody i sídel. Na nějakou dobu jakoby pozapomenutá, ale ….. Krajinu břidlice jsem již několikrát navštívila. Poprvé to bylo pracovně, když se jednalo o vzniku geoparku Jeseníky. Tenkrát jsme mohli vidět čerstvě otevřené imaginárium břidlice a první břidlicové stezky. Už tehdy...
Když den a noc jsou stejně dlouhé, když světlo a tma jsou v rovnováze, to se vnější harmonie světla a tmy přenáší i do našeho nitra. To pak jsme napojeni na přirozené zdroje poznávání světa. Jsme poutníci vesmírem a naší lodí je samotná Země. Kolik těch vesmírů ale je, třeba jenom tady na Zemi? Miliony...
Jak jistě víte, Hobiti nejraději chodí v noci a proto mi snad náš noční pochod za východem slunce na hřebeny Jeseníků, asocioval právě je. A nejenom to. Vzpomněla jsem si, bůhví proč, na konkrétní úryvek knihy J.R.R. Tolkiena Pán prstenů – Společenstvo prstenu. Na ten, jak se Frodo vydal po marném čekání na Gandalfa do Roklinky, aby...
Rychlebské hory. Donedávna to byly hory zapomenuté, což se díky aktivitě místních lidí začíná měnit. Hory samy tvoří v mapě písmeno T. Kratší horní část Téčka začíná někde u Nového Rumburku a končí u Supíkovic. Delší část začíná u Jeseníku a končí na polské hranici u Bílé Vody. Kdo jede do Polska, provází ho Rychleby...
Cesta do středu Země. Kdo by neznal tento román Julesa Verna. Autor v něm líčí cestu přírodovědce a profesora mineralogie Otty Lidenbrocka, jeho synovce Axela a jejich islandského průvodce Hanse Bjelkeho do středu Země (což je místo v hloubce asi 6 378 kilometrů pod povrchem naší planety). Neměli jsme sice takové štěstí, abychom objevili zašifrovaný dokument starého islandského alchymisty jako hrdina románu, podle kterého bychom...
Květinová jízda. Zaslouženě květinová. Napadlo mě, když jsem fotila své cyklistické zážitky. Každé focené místo mělo svůj název, něco jako je jméno ulice. Třeba luční nebo právě květinové. Tím jsem začala, ale postupně už mi to nestačilo. Tak jsem upřesňovala: kohoutkové, kopretinové, šťovíkové, s vlčím bobem, pryskyřníkové, atd. Své první kolo jsem si přála a také dostala...
Každá krajina, tak jako každý člověk, má svůj “spirit”, svého ducha, svou vnitřní krásu a moudrost. Všichni jsme sem do krajiny přišli a jednou z ní také všichni odejdeme. Jsme spirituální bytosti a díky tomu máme přístup k moudrosti uvnitř sebe. Pokud tuto moudrost uvnitř sebe najdeme, otevře nám to oči navždy. Učili nás,...
